Tarkská plošina

Plošina, na které se rozléhá Tark, jižně od Kouřových hor. Je to oblast celkem blízko východnímu pobřeží a jako taková je téměř výhradně oddaná městskému státu Tark. Vypráví se, že kdysi byla celá planina skutečně dobytá králem Tarkem, jehož současný potomek, Tarkar, o několik set let později stále vládne alespoň městskému státu. Ten je centrem většiny dění nejen pro tuto plošinu, ale i pro celou Ocelovou říši.

Scarlet Crimsonblade

"Dneska je opravdu krásný den, nemyslíš?" dívce projela hlavou urputná bolest. "Ptáci zpívají,květiny rostou.." Scarlet na chvíli zapomněla kde je a naprázdno promáchla kosou. "Jaká škoda, že právě dnes, mé dítě, musíš upustit náš klan.." dokončil větu Chiel Crimsonblade, Scarletin otce. Je potřeba podotknout, že větu dokončil pouze v dívčině vzpomínce. Ach ano, tato vzpomínka. Vzpomínka, jež mladou šlechtičnu pronásledovala každý den, byla její noční můrou. Proč ona?! Tuto otázku si kladla velice často. Nebylo tomu tak dávno, co opustila klan a ještě nějakou dobu přebývala v Tarku. Ovšem zvěst, že dcera Chiela Crimsonblada musela opustit klan se roznesla rychle mezi prosté lidi. To Scarlet poněkud iritovalo a proto po relativně krátké době opustila i Tark samotný.  "Já, Scarlet Crimsonblade, že nejsem dost dobrá?!" zasyčela. Pevně stiskla svou kosu, kterou jí shodou náhod věnoval právě její otec. Měla poznat svět, aby mohla být plnohodnotným členem řádu, být vzorem. Nesmysl, byla přeci rozené s příjmením Crimsonblade, nač by se měla snažit. Mimo jiné se tohle snažila vysvětlit svému otci, bohužel pro ní to nepochopil anebo to nechtěl pochopit? Těžko říct. Neměla kam jít. Ode dne, kdy opustila svůj domov, putovala směrem k pobřeží. Vlastně ani nevěděla proč, ale nějak jí představa moře, které nikdy neviděla, uklidňovala. Přeci jen.. dívka věděla kým je a dokud se zvěsti nedostanou z Tarku, mohla by alespoň částečně využít svého šlechtického postavení, tedy.. doufala v to.

Scarlet Crimsonblade

"Hm?" pomyslila si dívka, když spatřila hrdý nápis. "Možná už chápu, proč členové řádu neměli potřebu opouštět Tark.." Tark milovala. Byl to velký městský stát přímo v centru Ocelové říše. Nikdy nebyla a ani nikdy na vlastní oči neviděla jeho okolí. Popravdě byla trochu zklamaná, nicméně i tak se rozhodla vstoupit do této vesničky. Nehledě na okolnosti prakticky běžela směrem k moři, aby mohla obdivovat jeho krásu. Okolí moc nevnímala, přeci jen, ona Scarlet Crimsonblade a všichni ostatní kolem. Měla představu toho, že téměř všichni chudí, nebo bytosti z nižších vrstev jsou pouze negramotná zplodina pro společnost, ze které pocházela. Tudíž ani neměla důvod se zastavovat a začínat nějaké nesmyslné konverzace. Byla napjatá a nadšená z nekonečné vodní plochy, o které se pouze učila a četla o ní. Dívka věděla, že moři mimo jiné, slouží jako jedna z hlavních dopravních cest mezi jednotlivými kontinenty. "Když říkal, že mám pozvat svět.. Myslel tím abych viděla i jiné kontinenty?" zeptala se sama sebe. Když byla ještě dítětem Chiel, její otec, jí vyprávěl příběhy ze svých cest. Vyprávěl jí, jak viděl nejrůznější místa, jedl cizokrajné jídlo, dokonce tančil s elfy. Jako dítě mu tyto zážitky opravdu záviděla a toužila po nich. Ovšem jak rostla si po čase zvykla na luxus šlechtické dcerky a většina jejich tuh zmizela. Až na jednu, poznat moře. Dívka už ani nespěchala. Jen se vyřítila směrem k vodě.

Dexter Wild

‘‘Ach jo, to už je zase poledne. ‘‘ Řekl si pro sebe Dexter, když se shýbal pro váček se zlaťáky. Nebo co z něho zůstalo. ‘‘Do shnilý makrely, to jsem zase skoro propil všechny peníze.‘‘ Dexter si oblékl svoji kazajku a pomyslel si. ‘‘Snad mi peníze vystačí ještě na zaplacení hospodského, jinak bude kocovina můj nejmenši problém.‘‘ Odemkl pokoj a jediné, co ho přivítalo, byla zase ta stará hospoda, ve které strávil řadu měsíců, ale také ho přivítal pach zvratek z vedlejšího pokoje. ‘‘Ten to tam musel mít zajímavý.‘‘ Opatrně sešel ze schodů, které pod každým  jeho krokem skřípaly.‘‘Doopravdy jednou se pode mnou tyhle schody propadnou.‘‘  Vyrazil k hospodskému, který ho už očekával. ‘‘Přišel jsem zaplatit za pobyt, doufám, že tohle bude stačit‘‘

Scarlet Crimsonblade

Dívka nevěnovala okolí příliš velkou pozornost. Poprvé mimo knihy a obrázky skutečně viděla lodě! Pro Scarlet stejně neuvěřitelné, jako moře samotné. Začala přístav s nadšením procházet. Jsem si zcela jistý i tím, že kvůli svému nadšení si ani nevšimla, nebo nepostřehla jistý zápach, který je pro přístavy typický. Respektive zápach slané vody, ztrouchnivělého dřeva, či rybiny. Byla zasněná až do okamžiku, kdy jí z myšlenek vyrušil pár chudých dětí. Mladá šlechtična se na okamžik zarazila, dětský hlas neslyšela od dob, co upustila Tark. "Otče, proč Scarlet odchází?" ozval se v její hlavě hlas její mladší sestry, který slyšela ještě za hradbami paláce Crimsobladů. Otřásla se. Pak se povýšeně, opovržlivě a znechuceně najednou podívala na děti. Elegantně protočila kosu mezi prsty a opřela se o ní. "Nemám a i kdybych měla, určitě ne pro chudinské zmetky jako jste vy!" zavrčela. "Přestaňte mě zdržovat! Nemáte lepší věci na práci?!" znovu zavrčela se zvýšeným hlasem. Dále už je ignorovala a pokud nic příliš hloupého, na její vkus, nenamítaly, pokračovala. Měla zkaženou náladu. Na jednu stranu si potřebovala zařvat na chudáky, na druhou stranu si plně uvědomovala, že přesně kvůli tomu jí otec vykázal z klanu. Bylo jí trochu smutno, stýskalo se jí po domově, bohužel pořád necítila vinu. Tudíž se po chvilce chmurných myšlenek se jí znovu zakřivil úsměv do úsměvu šlechtičny, nejstarší dcery Chiela Crimsonblada, Scarlet Crimsonblade, a s tímto vědomím pokračovala už dále beze slova a prozatím bez myšlenek na domov.

Dexter Wild

Dextr kývl na hospodského a poděkoval mu. ‘‘Tvoje štědrost bude určitě oplacena.‘‘ Poté se vydal ven z hospody. Hned po otevření dveří ho ovanul čerstvý mořský vánek, jedna z věcí které na moři miloval. ‘‘Dnes je vskutku krásně, půjdu do přístavu a podívám se tam po práci.‘‘ A tak učinil, cestou potkal pár sirotků ale nevěnoval jim příliš velkou pozornost. Po chvíli dorazil k přístavu, kromě pár rybářských lodí tam stála jedna velká nejspíš přepravní loď. Právě na ní nakládaly jídlo a koření. Při pohledu na tuto loď si Dextr vzpoměl na to když se učil řídit loď. ‘‘Chlapče pokud se vše naučíš tak rychle jako řízení, tak slibuju na to že se jmenuji Sir Francis Drake udělám s tebe toho nejlepšího piráta, kterého Draidar kdy viděl.‘‘ Tato vzpomínka v Dextrovy vzbudila pocit který už dlouho necítil, přesto že slíbil že už nikdy nevypluje na lodi něco ho stále táhlo k moři. Také proto se Dextr rozhodl promluvit s mužem co vypadal jako kapitán lodě. ‘‘Dobré odpoledne nehledáte náhodou posádku, mám letitou zkušenost myslím že by se moje pomoc mohla hodit.‘‘